Jak vidí krátkozrací a dalekozrací

Krátkozraký člověk má opravdu rozmazané vidění do dálky a dokud si nevezme nějakou korekční pomůcku, ať už jsou to brýle, nebo kontaktní čočky, ostře do dálky neuvidí. Podle velikosti vady u něj ostrý svět končí v několika jednotkách až desítkách centimetrů před očima.

Oproti tomu dalekozraký člověk velmi často nemá přímo potíže s rozostřeným viděním do dálky. Někdy dokonce nevnímá ani rozmazání do blízka. Pomáhá mu totiž čočka v oku, která jediná umí měnit svoje dioptrie. Přesněji, umí je pouze zvýšit. A přesně to potřebuje dalekozraké oko. Když mu nedáme brýle, bude si pomáhat přeostřením čočky. U zdravého oka čočka přeostřuje pouze na blízko. U dalekozrakého oka bez brýlí ale nejprve ostří do dálky a pak dále (navíc) do blízka. Výsledkem je větší únava nebo třeba i bolesti hlavy. Úlevu mohou přinést brýle nebo kontaktní čočky s plusovými dioptriemi. Ty možná nebudou přímo zaostřovat svět (to většinou nastává až u vyšších dioptrií), ale poskytnou výraznou úlevu.

Takto bychom si teoreticky mohli představit rozdíl mezí krátkozrakostí a dalekozrakostí, pokud by naše oční čočka neuměla zaostřovat do blízka. Jelikož to ale naše čočka umí, bude vidění dalekozrakého (pravý obrázek) v realitě s velkou pravděpodobností ostré i do blízka, protože mu jeho oční vadu vyrovná automaticky samotné oko. Jen se u toho bude nadměrně zatěžovat. Pokud však někdo trpí krátkozrakostí (levý obrázek), potřbuje pro ostré vidění korekci vždy.

A co vidění do blízka?

Pokud nemáme vadu do dálky, nebo je tato vada korigována brýlemi nebo čočkami, musí začít pracovat oční čočka. Ta na vzdálenost okolo 30 centimetrů bude potřebovat zvýšit svoji dioptrickou hodnotu o +3 dioptrie což není zrovna málo, ale dost dlouhou dobu jí to nebude dělat potíže. Přesněji zhruba prvních 40 let našeho života. Pak už to může začít být těžké a od určitého momentu i nemožné. Říkáme, že člověk po čtyřicítce je v presbyopickém věku (zní to lépe, než dříve používané výrazy vetchozraký nebo starozraký). Oční čočka od narození postupně ztrácí svoji pružnost a je jen otázkou času a dalších okolností na oku, kdy nám přestane stačit. Poté začínáme používat korekční pomůcky do blízka - trošku plusových dioptrií navíc ke korekci na dálku, pokud nějaká je. Velká nevýhoda přídavku korekce do blízka je ta, že přes ni nikdy neuvidíme ostře do dálky.

U krátkozrakých obvykle zaostřování do blízka funguje (záleží samozřejmě na hodnotě potřebné korekce a s brýlemi zvládá oční čočka zaostřovat na blízko například pro čtení poměrně dlouhou dobu stejně, jako čočka zdravého oka. Takto to většinou funguje do již zmíněných 40 - 45 let, kdy krátkozrací zvládají číst i s brýlemi na dálku. Po určitém věku kolem čtyřicítky většinou krátkozrakému člověku stačí, když si na čtení sundá brýle na dálku a může v pořádku číst dále. Toto sundání brýlí funguje stejně, jako bychom z naší dioptrie na dálku udělali dioptrii na blízko. Do dálky ale krátkozraký bez brýlí neuvidí ani nadále. Někteří krátkozrací tedy vidí bez korekce do blízka pohodlně celý život.

Dalekozrací se obvykle prozradí tím, že přestanou vidět do blízka dříve než ve čtyřiceti. U nich pak platí, že bez dalších plusových dioptrií to do blízka prostě nikdy není úplně dobré. Dalekozrakosti si můžeme všimnout například tak, když při čtení na mobilu postupně stále více natahujeme ruku a tím vlastně zaostřujeme více do dálky. Takto nám to bude fungovat dokud nám bude stačit ruka (nebo selfie tyč) :D Poté už je potřeba pro pohodlné čtení pořídit nějakou zrakovou korekci s plusovými dioptriemi, aby oční čočka zvládla opět zaostřovat i do blízka.